Informace o nás

 

Jsme domácnost plná zvířat - to je asi nejpřesnější charakteristika. Najdete u nás pejsky, kočičky, činčily, rybičky a různorodé ptactvo. To vše v malém 2+1. Je to takové blízké soužití všeho druhu. K tomu ještě dvě děti - no dvě, jedno už je skoro dospělá ženská! Prostě taková normální rodinka.  

Jednoho krásného dne jsem usoudila, že do bytečku 1+1 /tehdy ještě v Praze/ by se strašně ke dvěma dospělým, dvěma dětem, jednomu britskému kocourkovi a jedné kavalíří slečně vešlo ještě štěňátko trošku akčnějšího pejska.

Po dlouhém zvažování a vybírání vhodného plemene /mělo to být plemeno aktivní, ovladatelné, milující malé děti, ne příliš uštěkané, střední velikosti/ padla volba na anglického špringršpaněla. Stalo se tak i díky Míše Severové, která tenkrát /po mém telefonátu/ své špringříky velmi ochotně předvedla, vysvětlila klady a zápory tohoto krásného plemene a poradila i s výběrem chovatelské stanice.Za to jsem jí moc vděčná, vůbec jsme se neznaly a já měla veliké štěstí, že při nakouknutí na net jsem narazila zrovna na Míšu .

Po prvním telefonátu doporučené chovatelce se zdálo, že budou volní jen pejsci, a to jsem si vzhledem ke kavalíří slečně nemohla dovolit. Naštěstí však se jeden zájemce nechal přesvědčit, že pro něho bude lepší pejsek než fenka, a tak se naše rodina jela podívat na budoucí přírůstek.


Štěňátka byla všechna samozřejmě moc roztomilá, jejich maminka přítulná a paní chovatelka Markéta Děkánková se svou sestrou Klárou Tydlitovou se nám věnovaly celé odpoledne. Po vybrání vhodné fenky a odjezdu domů následovalo dlouhé čekání než miminka povyrostou a budou se moct stěhovat do nových bydlišť.

Aby čekání na příchod štěňátka rychleji ubíhalo, seznámila nás Nora Čapková /budoucí majitelka sestry již skoro naší Agátky/ s ostatními špringříky a jejich páníky na srazíku v Hostivaři. Po zjištění, že všichni špringříci, se kterými se setkání konalo jsou opravdu super hafani, jsme se těšili o to víc.


V říjnu konečně nastal den velkých změn a jelo se pro Agátku.
Naše soužití zpočátku neprobíhalo až tak moc hladce neb naše vytoužená slečinka se domnívala, že to ona bude vůdce celé smečky a že bude vládnout celé rodině.Jenže panička neustoupila a Agátka pochopila, že je pro ni výhodnější s paničkou, která ji krmí, venčí, hraje si s ní, hladí jí, vycházet po dobrém. Teď je z nás sehraná dvojka.

Panička se s Agátkou začala věnovat výstavám /chovatelce tvrdila, že na výstavu ji nikdo nedostane/, takže má několik titulů - mimo jiné šampión Polska... O loveckém výcviku panička prohlásila, že ten nikdy v životě, a proto má Agátka ZV v l.ceně, KPZ v I.ceně s titulem res.CACT .

 

 

No a aby nebylo Agátce smutno,po čase jsme jí pořídili kamarádku Enynku juniorku neboli Tífu/Aprilica Tiferet/.Enča má zcela jinou povahu než Agáta.Je to strašný závislák a velice akční fenečka.K cizím lidem je trošku odtažitá/avšak ne zlá/,ale celou rodinu včetně dětí děsně miluje a dala by za nás život.Venku se nemusím bát,že by se vydala samostatně na nějakou průzkumnou cestu neb si nás hlídá,ale na poli za zvěří,to se vydá a krásně hlásí/však taky má zkoušky vloh stejně jako Agátka v I.ceně/ a práce jí baví stejně tak jako agility,coursing a dokonce zvládá několik prvků tance se psem-to cvičí se starší dcerou Luckou.Myslím,že Lucku má Enča nejraději neb spolu podnikají různé akční procházky,při kterých se i neunavitelná Enča občas unavíJ.Její nejoblíbenější zábavou je házení míčků,kterého nemá nikdy dost-ani po 2hodinách,kdy už člověk má pocit,že má vykloubenou ruku Enynka nemá pocit,že se jí bylo dostatečně věnováno.I  ona má několik výstavních titulů/BIS puppy,CAC,CWC,NSwR a dokonce vítězka speciální výstavy/.Prostě jsou naše špringří holky každá jiná,ale ani jednu bychom za nic na světě nevyměnili.

 

Při jednom z coursingových tréninků se naše mladší dcera Adélka zamilovala do černého kokříka /Terko a Ondro-díkyJ/ a jelikož tatínek jí neumí nic odepřít,začalo shánění kokra.Upřímně jsem měla z pořízení kokra hodně velký strach neb jsem jako malá měla tu čest vyrůstat se zlatým kokrem/bez PP/ a ten byl poměrně agresivní.Naštestí nedaleko od nás bydlí známý chovatel kokrů Pavel Sulcek,s jehož kokry jsme měli možnost se seznámit na jedné výstavě a jeho kokříci nebyli agresivní,ale naopak děsní mazlíci.Takže jsme si zamluvili černou fenečku.No a máme doma ještě černou holčinu Sofinku .Ta občas má tendenci projevit pravou kokří povahu/je paličatější než špringří část smečky/,ale je to stejně tak veliký mazlík.I ona má již rok zkoušky vloh,které zvládla již na roce.Sice až ve III.ceně,ale bohužel nebyla příležitost chodit na pole,jelikož byl hodně dlouho sníh,pak Sofinka začala hárat a nakonec u nás zemědělci provedli chemické postřiky polí.I tak jsem na tu černou holku pyšná.Na výstavy se zatím Sofinka moc nedostala díky zaneprázdněnosti paničky-má za sebou jen tři,ale vždy se líbila.Byla zatím jen ve třídě štěnat a vždy byla VN1-a to i na světové výstavě v Bratislavě a z Polska má z mezinárodní výstavy titul nejlepší štěně v rase.Snad bude letos více příležitostí ji vzít na nějakou výstavu.

 

A tím to rozhodně nekončí…