...aneb když vám lovečák změní život
Jak už bylo řečeno při pořizování Agáty jsem si řekla, že se lovu nikdy věnovat nebudu. Právě proto jsem se domluvila s myslivci o vstupu do honitby za účelem výcviku loveckého psa. Při prvním ušákovi, kdy Agátka hlásila jsem začla radostí brečet a křičela jsem „Ty jsi šikovná, no krásně hlas!". Ještě, že mě nikdo neviděl - jinak by myslel, že jsem se asi zbláznila. Protože Agátce slídění, ochota do vody a podobné disciplíny šly báječně,přihlásila jsem jí jen tak pro srandu na zkoušky vloh-samozřejmě jsem počítala s tím, že to bude spíš ostuda neb jsem nikdy loveckého psa necvičila. Za příšerné trémy jsem se s Agátkou vydala do Předměřic n/L. Tam Agátka ukázala, že je fakt úžasná a že to není jen můj pocit, a tak má zkoušky vloh v l.ceně a pohár za 3.místo malých plemen - byl to strašně báječný pocit. No, ale na další zkoušky si už přeci fakt netroufnu a navíc nemá cenu dělat podzimní zkoušky, když stejně nejsem myslivec,loveckou upotřebitelnost nevyužiju a chovat štěňata taky nebudu. Jenže........
Člověk míní a psi mění-je nějak to přísloví.....
Když přibyla do rodiny další špringří slečna Eňule a byla jsem myslivci pozvána na hon, řekla jsem si, že bych to přece jen mohla zkusit - nějaké ty další zkoušky. Mezitím mi ještě myslivci stihli vysvětlit, jak je bezva být myslivcem /můj děda byl myslivec a strašně ráda jsem s ním jako malá chodila do lesa zakrmovat, pozorovat zvěř,na brigády a podobné aktivity,jen na hon mě nikdy nevzal-byla jsem malá/, a tak jsem úspěšně absolvovala myslivecký kurz a získala lovecký lístek. A začlo se s výcvikem Enči na vlohy a s Agátou na podzimky. Mezi Enči vlohovkami a Agáty podzimkami jsem si ještě stihla pořídit kokří slečnu Sofinku. Enča zkoušky vloh zvládla stejně báječně jako Agáta-tedy v první ceně a Agáta na klubových podzimkách dokázala, že má nejen vlohy, ale že se stihla spoustu věcí i naučit a zvládla je taktéž v l.ceně a jako bonus ještě titul res.CACT.
No a jelikož jsem začla chodit pravidelně i na hony a dokonce jsem s Agátkou byla i zvána do jiných sdružení a zajímala jsem se i o jiná plemena, byla jsem navržena do kynologické komise při OMS Nymburk. Po několika měsících mi navrhli ostatní členové v čele s předsedou, ať si odvedu ještě třetího psa na vlohovkách. Podaři-li se, udělám si zkoušky na rozhodčí s aprobací na zkoušky vloh malých plemen.
Jenže, kde vzít honem třetího psa, vlohovky již všude probíhaly a co teď? Tak se nabídla Saša Zemanová, že mi zapůjčí kokřici Lízinku.Ta se u nás velmi rychle zabydlela, ale.......Odmítala zůstat třeba jen 5minut sama doma, a jelikož mám spoustu jiných povinností a nemohla jsem být 24hodin doma, musela Lízinka odjet zase k paničce a já tak přišla o možnost ji vést na zkouškách. Jenže, co bych hned všechno vzdávala, a tak jsem během 14dnů nahonem připravovala svou roční kokřici Sofču. Na zkoušky se jelo do České Lípy a i Sofinka ukázala, že je holka šikovná.Sice neměla takový úspěch jako ty moje dvě předešlé bestyjky a skončila ve lll.ceně, ale jen díky hlasitosti. Bohužel neměla za tu chvilku, co chodila na pole, moc příležitostí hlásit,takže zatím hlásila jen na viděnou,jinak však měla samé 3 a 4.Já tím splnila třetího odvedeného psa a již mám za sebou jedno čekatelství a ještě mě čeká další a po Novém roce zkoušky a pokud i ty se povedou,tak budu rozhodčí.
No a jelikož při mém čekatelství v Kutné Hoře byli super rozhodčí, hned mě začli přemlouvat na odvedené psy na podzimky, abych mohla pokračovat a dělat rozhodčí i na podzimkách. Takže další hodná duše Nora Čapková mi zapůjčila svou Zazinku a jelo se opět do Kutné Hory na podzimky, kde Zazinka ukázala, že umí skvěle pracovat i pod cizím vedením a zkoušky dokončila nejen v l.ceně, ale ještě jako vítězka malých plemen. No a mě na příští rok mimo jiné čeká výcvik a odvedení třetího psa na podzimkách, další čaktelství a další zkoušky.
Takže až někdo při pořizování loveckého psa řekne,že se v žádném případě nebude věnovat loveckému výcviku, tak mu zase moc nevěřte 